Jak funguje domácí mini-akvaponie se sladkovodním akváriem? Zkusila jsem pěstovat bylinky a vyzkoušet si, jak to celé (ne)funguje 🙂
Poprvé jsem byla ráda za to, že ani po téměř dvou letech bydlení v novém bytě nemám dokončenou kuchyň. Proč? Objevila jsem akvaponii a zjistila, že malý výklenek v rohu kuchyně skýtá ideální místo pro vybudování takového malého akvaponického systému.
Akvaponie/aquaponie je systém využívající odpadní látky vodních tvorů pro výživu rostlin a schopnost rostlin čistit vodu vodním tvorům. Uzavřený cirkulační systém, kdy žijí v symbióze ryby s rostlinami. Úžasné spojení krásy s užitečností a vzděláváním pro všechny zúčastněné.
Akvaponie = sladkovodní akvárium + bylinky
Jakkoliv překvapivě jednoduše to může znít, je to skutečně tak jednoduché. Základní princip akvaponie spočívá v čerpání vody z nádrže s rybami k rostlinám, a zase zpět přes kořenový systém rostlin do vodní nádrže.
V mém případě jde o akvárium o objemu 90l + malá nádoba pro bylinky sedící na vrchu akvária. Tato nádoba zároveň slouží jako výkonný mechanický filtr, přes který se voda samospádem vrací zpět do akvária.
Design filtru jsem převzala od Minha.
Obvyklejší je akvaponie velkých rozměrů, kdy se chovají a pěstují jen ryby a zelenina jednoho druhu ve velkých halách, například tilápie a bazalka. Zužitkují se tak obě komodity – ryby i bylinky.
Co vše lze akvaponicky chovat/pěstovat
Není však překážkou využít princip akvaponie i u menších systémů, kdy se nekonzumují ryby, ale pouze pěstované rostliny.
Také můžete místo ryb chovat jiné vodní tvory nebo jejich kombinaci – podstatné je vybrat taková zvířata, která tvoří hodně biologického odpadu (rozměj hovínka :)).
Co se týče pěstování, lze prakticky jakoukoliv zeleninu nebo bylinky.
Zamyšlení nad bezpečností
Všechno uvnitř akvária a celého systému bude postupně přecházet do rostlin, které budeme jíst. Pokud by se jednalo jen o pokojové rostliny, nedělala bych si s tím těžkou hlavu. V tomto případě je ale na místě opatrnost. I když jsou dle mého názoru akvaristické produkty relativně bezpečné (vzhledem k citlivosti ryb na všelijaké látky), pořád se jedná o věci, které v drtivé většině případů neprošly žádnou certifikací pro použití tak specifické jako styk s potravinami/pitnou vodou pro lidi. Čili potravinářský level bezpečnosti.
To je věc, která mi přivodila nemalé bolesti hlavy. Nakonec jsem byla nucená trochu slevit ze svých požadavků, z levelu „všechno musí mít certifikaci“, na „tenhle materiál je obecně považovaný za bezpečný“.
Jak to vznikalo
První výzvou byla výroba filtru. Ten je vyroben z nezávadného plexiskla i lepidla – které vytvrzuje světlem (v podstatě naleptá plexisklo a po vytvrzení zmizí, takže zůstane čistý spoj).
Dalším krokem byla příprava místa pro akvárium – úzký výklenek vedle kuchyňské linky. Moje dnešní zkušenosti by mi už nedovolily do toho znova jít… 🙂
Pak už to byla (trochu fyzicky náročná) zábava. Akvárium se potřebovalo „zajet“ dobrými bakteriemi.
Následovala příprava zahrádky. Nádobu jsem naplnila keramzitem a oblázky a osázela bylinkami.
Jednoduché, že?
Jenže to by realita nesměla být realitou 🙂 V principu by vše mělo fungovat, ale mělo to určité háčky.
- kořínky rostlin nemají moc rády světlo
- kořínky rostlin potřebují kyslík
- kořínky rostlin nemají obvykle úplně v lásce být nonstop ve vodě
Takže to vlastně začalo po nějaké době troskotat na kořínkách – přesněji řečeno na hnilobě kořenů. Nicméně ani to mě nezadrželo v touze mít akvaponii a tak jsem začala pěstovat emerzní vodní rostliny a pothos.
Rostlinkám se dařilo krásně do té doby, než šťavnaté lístky zachutnaly nějakým savým hmyzím příšerám. I to jsem vyřešila a vše fungovalo skvěle až do momentu, než jsme se vrátili z týdenní dovolené a zjistila jsem, že akvárium stojí ve vodě.
Akvaponická nádržka se ukázala býti netěsnou a tak bylo na čase říci biologicko-mechanické filtraci pápá a pořídila jsem si klasický kanistrový externí filtr. Trochu mě to zabolelo u srdíčka, ale nakonec to není tak hrozné. Bohužel se ke všemu hodně špatně může kvůli hloupému umístění akvária a tak to není úplně tak, jak by se mi líbilo.
Po roce
Tak pro srovnání, záběry téměř rok od sebe. Akva se krásně zajelo, pořídila jsem i nového rezidenta jménem Bohnic. Rozměry jsou pro něj na nižší hranici komfortu, takže pořád ještě doufám, že se jednou zadaří si splnit sen v podobě většího akvária 🙂
Shrnutí
Nápad dobrý, provedení horší. Spíš než to brát jako hotovou věc je lepší přistupovat jako k procesu, kdy je potřeba neustále vylepšovat a zdokonalovat.
Napsat komentář